5.7. 1882 Baróda – 5.2.1927 Dillí
Indický mystik, zakladatel universálního súfismu, duchovního hnutí založeného na jednotě všech národů a náboženství. Pomocí meditace, hudby a tance a respektováním etických norem povznáší duši a pomáhá dosahovat vyššího vědomí. Starověké egyptské učení súfismu, které vstřebalo vlivy jak západní – např. hermetismus, gnosticismus – tak východní – budhismus, islám, védy – a kabalu, přizpůsobil dnešní době.
Inayat Khan se narodil v Indii v muslimské rodině a vyrůstal v podnětném a tolerantním spirituálním a hudebním prostředí. Jeho otec a dědeček z matčiny strany byli profesionálními hudebníky a zejména dědeček ho ovlivnil ve smyslu tolerance jak vzhledem k různým proudům hudebním, tak i duchovním.
Inayat vyzrál ve vynikajícího virtuóza na vínu, hrál a zpíval na veřejnosti i na dvorech maharádžů. V roce 1903 potkal svého duchovního mistra muršida Sajjida Abré Hášima Madaního, který ho vyzval, aby svou hudbou sjednocoval a harmonizoval Východ a Západ a rozšiřoval moudrost súfismu.
Inayat Khan proto v roce 1910 spolu se starším bratrem a bratrancem, rovněž významnými hudebníky, odcestoval do USA. Zpočátku byla právě hudba jediným prostředkem šíření súfistického učení.
Začátky nebyly snadné. Přišel do odlišného prostředí, nebyl materiálně zajištěn, setkával se s předsudky vůči islámu – přestože přinášel universální poselství, proti východní filosofii a jejím hodnotám, někdy i vůči barvě pleti. I když na mnohé súfistický ideál zapůsobil, bylo obtížné najít žáky a následovníky. V jeho práci na súfistickém poselství hrály velkou úlohu spíše ženy.
A právě mezi svými studentkami hudby v Americe našel i svou osudovou celoživotní lásku Oru Bakerovou. Měli spolu čtyři děti. Oba synové pokračovali v súfistickém díle, jedna ze dvou dcer obětovala svůj život ve 2. světové válce jako účastnice francouzského odboje.
Inayat Khan postupně šířil své poselství ve Francii, kde pobýval nejvíce, v Anglii, v Rusku, Švýcarsku, po 1. světové válce znovu v USA. Pořádal přednášková turné, avšak sám hovořil o tom, že pravým cílem těchto cest je „vyladit vnitřní sféry v různých zemích na vyšší stupeň vibrace.“
Jeho snahy začaly postupně nést ovoce – byl legalizován súfistický řád, byly pořádány Letní školy v Suresnes u Paříže, začaly vycházet knihy s danou tematikou a vzniklo několik súfistických středisek. V roce 1923 bylo ustaveno Mezinárodní sídlo súfistického hnutí v Ženevě.
Žáci a posluchači Khanových přednášek a Letních škol shodně hovořili o nezapomenutelném účinku nejen jeho slov, ale už jenom jeho hlubokého měkkého pohledu. Ve svých pamětech mnozí vypovídali o vše překonávajícím pocitu očištění a osvobození, kterou vyvolávala jeho pouhá přítomnost a vzpomínali na něho jako na výjimečnou osobnost zářící duchovní silou.
Hazrat (mistr) Inayat Khan vydal tři knihy aforismů, básní a kázání a ve dvanácti svazcích vyšly jeho přednášky. Ve svém díle zachytil celou šíři lidské existence – spirituální otázky, náboženskou a filozofickou problematiku, ale i fyzické aspekty zdraví, sexuální život, psychiku člověka, ideál míru.
Na sklonku života se Hazrat Inayat Khan vrátil do Indie. V Dillí, kde zemřel, stojí jeho mramorový památník, u něhož se konají pravidelné meditace a koncerty. Jeho súfistické poselství je nejenom živé, ale šíří se po celém světě a počet jeho stoupenců stále roste.
(Zpracovala Lída Dvořáková)