Od začátku času přiváděl posvátný pohyb, písně a vyprávění lidi dohromady, v dobách sezonních oslav a ceremonií, jako součást každodenního života a životních přechodů, v meditacích, denních modlitbách. Tance univerzálního míru (u nás jim někdy pro větší srozumitelnost říkáme mantrické tance dávných tradic) jsou součástí této bezčasé tradice posvátných tanců. Jako v těchto dávných tradicích, užívají tance jednoduchou hudbu, slova a pohyby, aby se dotkly duchovní esence uvnitř nás. Není k nim třeba žádná hudební ani taneční zkušenost jakéhokoliv druhu a každý je vítán, aby se připojil. Jádrem je účast, nikoliv vystoupení.
Účastníci spojí ruce v kruhu a ten, kdo tance vede a hudebníci jsou uprostřed. Vedoucí tance učí skupinu slova a jejich význam, melodii a pohyby a někdy poskytuje i vysvětlení historie některých tanců. Pohyby a nápěvy více než šesti set tanců zahrnují témata míru (vnitřního i vnějšího), uzdravování (Země, individuální a globální rodiny) a oslavu života. Tance se soustřeďují na mír a harmonii a vytváří smysl solidarity a společenství tím, že oslavují jednotu, která je základem všech spirituálních tradic. Když slova tanců zahrnují fráze v původních jazycích (hebrejštině, aramejštině, arabštině, aj.), učí se je účastníci vyslovovat společně.
Ten, kdo tanec vede, obvykle nechá skupinu napřed říkat a pak zpívat neznámá slova. Většina tanců má nejvýš čtyři verše, které jsou opakovány mnohokrát, takže učení je obvykle rychlé a snadné. Čím častěji navíc slova opakujeme, tím hlouběji se nás mohou dotknout. Většinou se tancuje v kruhu. Důležitější je koncentrace na obsah slov než na pohyb, i když ten bývá často symbolický. Tělesná rezonance skrze zpěv, vědomí dechu a pohyb může významně změnit pohled na vlastní hranice i prožívání druhých, většinou je tento posun vnímán bezprostředně jako pocit radosti a svobody. 
Tance vedou účastníky nejen ke stavům svobody, radosti, lásky a míru, ale zejména k zakotvení se ve vědomí vlastního těla, aby se prožívání uzemnilo v teď a tady. Toto uzemnění se obvykle děje po skončení tance v tichu. Pro tančení není vyžadován žádný speciální úbor, i když je dobré mít pohodlný, volný oděv.
Tance univerzálního míru přivedl v 60.letech 20. století v USA súfijský učitel a zenový mistr Samuel L. Lewis (známý jako Muršid S.A.M). Traduje se, že mu přišla vize, že se stane duchovním učitelem hippies. Začal s nimi tančit v garáži v San Francisku. Jeho záměrem bylo přivést je více na zem a umožnit jim extatické stavy a spojení s Jednotou bez užívání jakýchkoliv substancí. Za více než padesát let se postupně tance rozšířily po celém světě. Kruhy tanců univerzálního míru můžete potkat nejen v USA a Evropě, ale také jižní Americe, Rusku, Austrálii, na Novém Zélandu i Blízkém východě. Tradice vedení tanců se předává vždy z učitele na žáka a dbá se na to, aby člověk, který tance vede, měl v taneční komunitě uznávané zkušenosti a znalosti a dokázal tanec předávat v co nejpřesnější formě, tak aby byl zachován jeho původní význam a pojetí.
V rámci jednoho tanečního bloku se můžete setkat s tím, že se tančí tance napříč všemi možnými tradicemi. A tak například hned po křesťanském tanci můžete zažít tanec sufijský, hinduistický, budhistický, nebo třeba domorodý maorský. Skladba tanců jednoho tanečního bloku bývá také tematicky laděna. Specifickou kategorií tanců jsou pak tzv. zikry – tance rozpomínání. Zikr je původní tradiční súfijská technika – duchovní praxe v kruhu či kruzích, za společného zpěvu wazif (manter) spojeného s jednoduchými opakujícími se pohyby. Záměrem je spojení se s jednotou uvnitř, s jednotou „ano“ a „ne“, s pravdivou podstatou a přítomností. Cyklické opakování jednoduchých pohybů a recitace manter za doprovodu hudby pak mohou navodit až stavy změněného stavu vědomí.