Samuel Leonard Lewis se narodil 18. října 1896 Jacobu Lewisovi, viceprezidentu ze společnosti Levi Strauss a ženě jménem Harriet Rothschild, která byla z rodiny mezinárodních bankéřů. Samuel kdysi řekl: “Moji rodiče mi nikdy neodpustili, že jsem celý život žil sám, bez manželství. ”
Byl neobvyklé dítě, přímo zázračné; jeho matka často tvrdila, že před jeho narozením měla sen o proroku Samuelovi a proto mu dala toto jméno. Už ve 4, 5 letech recitoval výroky z bible.
Ale jeho neobvyklé vlastnosti mu na blízkém vztahu s vlastní rodinou nepřidávaly. Jeho otec nemohl nikdy přijmout přístup k životu svého nejstaršího syna. Znovu a znovu byl rozhněván, když Samuel neměl zájem o podnikání, hospodářské soutěže a materiální úspěch.
Jeho mladší bratr Elliot byl ve všech záležitostech upřednostňován; i když lhal a kradl. Alespoň to byla známka zájmu o peníze.
Tento introvertní a velmi pilný mladý muž, se vzpomínkami z minulých životů a jeho mystickými sklony, vystudoval v San Franciscu nejuznávanější střední školu Lowell s nejlepšími výsledky v její historii. Ale jeho rodina ho odmítla poslat na vysokou školu.
Toto rodinné odmítnutí a konflikt byly mezníkem, který ovlivnil celý jeho další život. Chtěl v té době studovat zemědělskou školu, ale neměl na ni peníze.
Smíření se svými rodiči a bratrem dosáhl až krátce před jejich úmrtím. Malá finanční závěť, kterou mu jeho otec odkázal, dovolila, aby mohl na vysokou školu ve svých 54 letech (1940).
Pokračoval ve studiu vysokoškolských kurzů až do své smrti v roce 1971; jeho vášeň pro poznání byla nevyčerpatelná.
Když měl později své studenty, řekl jim při několika příležitostech, že to bylo jeho vlastní rodinné odmítnutí, které ho přirozeně činilo soucitným k mladým lidem, přicházejícím za ním s podobnými problémy. Později si uvědomil, že to byla jedna z cest, kterou mu Bůh připravil, aby mohl pomoci ostatním. Díky jednomu odmítnutí v životě za druhým si v sobě vytvořil velkou trpělivost a vytrvalost.
Znovu a znovu opakoval fráze Krista:“Kámen, který je odmítnut se stal kamenem úhelným.” Řekl, že to byl koan (krátká zen buddhistická otázka či příběh vedoucí člověka k probuzení) pro jeho život.
Zatímco měl od raného dětství “pocity nesmrtelnosti “, jeho mystická školení se dala do pohybu o několik let později.
V roce 1915, ve věku 18 let, šel do Paláce školství na světovou výstavu v San Franciscu. Tam se seznámil s Theosofií, která učí: „všechna náboženství jsou správná. Liší se z vnějšku, pokud jsou vysvětlována “exotericky“, ale dohodnou se uvnitř, vezmou-li se ezotericky. Všechna náboženství jsou od Boha. Existuje sedm rovin existence, v nižších rovinách lidé prožívají zkušenosti života za životem, k vyšším se dostanou pouze mudrci a osvícení.”
Věděl v hloubce svého bytí, že je to pravda. Věřil, že našel cestu. Pokračoval nenasytně při čtení všech světových písem. Žil doma sám, trochu jako samotář. Ale učení Theosofistů se ukázalo pouze jako intelektuální a tak Samuel začal znovu hledat.
V listopadu 1919 se ocitl v ulici Sutter Street a ve výloze ho zaujala jedna kniha. Nebyl si nevědomý jak, ale najednou vešel do budovy, vyšel do1.patra a před ním se objevila malá tmavovlasá žena. Byla to židovka.
„Můžete mi vysvětlit Kabalu (židovské posvátné mystické učení)?“, zeptal se.
„Ano, a mohu vám vysvětlit všechna náboženství.”
“Co je súfismus?”, zeptal se Samuel znovu.
“Súfismus je podstatou všech náboženství. Na západ ho přinesl Hazrat Inayat Khan (indický
učitel, jehož učení je pro Tance univerzálního míru velmi přínosné) “, řekla ta malá žena.
Byla to Murshida Rabia A. Martin, Inayat Khana starší žákyně a jeho první jmenovaná murshida (sufi učitelka).
Hazrat Inayat Khan přinesl na západ učení o lásce a harmonii, myšlenku o propojení všech náboženství jako různých cest k Bohu. Říkal, že celý vesmír je koncertem a naše duše tvoří harmonii.
Krátce po tomto setkání, Samuel oficiálně začal se studiem zen buddhismu. Potkal zenového učitele Reverenda M.T. Kirbyho, učedníka Rinzai Abbot Shaku Soyena. Studium náboženství se tím velmi prohloubilo.
V červnu 1923 měl vizi o příjezdu Hazrata Inayat Khana a mystické splynutí s tímto učitelem. Po příštích 45 let až do své smrti nikdy nezapochyboval o platnosti této zkušenosti. Mlčel o ní, dokud se Hazrat Inayat Khan nevrátil do Ameriky v roce 1926. Sjednal si s ním rozhovor a řekl mu o své vizi. Samuel viděl kolem Khana světlo, poprvé ucítil dotek ve svém srdci.
Inayat Khan ho povolal zpět na dalších pět rozhovorů, cítil Samuela jako velmi významného žáka. Dal mu obrovskou důvěru a zodpovědnost pro Sufi práci. Udělal z něj “Ochránce poselství.“
V průběhu těchto rozhovorů na něj Inayat Khan také křičel, že nemá tolik učedníků, kterým může důvěřovat, jako má prstů na jedné ruce. Tento křik Samuela doslova porazil a později řekl, že to byl ten moment, kdy se mu dostalo plného přenosu Baraky (lásky – požehnání – magnetismu) od jeho učitele. Prohlásil, že to byla síla provázející ho po celý život.
Samuel začal psát poezii a množství esejí o náboženských tématech. Jeho život se začal přetvářet, chování neměl zcela typické v porovnání s běžnou populací a pro jeho rodinu bylo ještě těžší mu porozumět. Jeho zdravotní stav se začal zhoršovat. V roce 1925 byl na pokraji nervového zhroucení. Při jednom z jeho psaní se svěřil, že jde do pouště zemřít.
Avšak byla to pro něj jen zkouška a období hluboké transformace. V té době žil na pozemku ve Fairfax, v Kalifornii. Vlastnila to tam Rabia A. Martin, která mu tenkrát poprvé osvětlila cestu súfismu. I tento pozemek byl věnován súfi práci, nazýval se Kaaba Allah.
Měl také stále vize. Jednou se před ním objevilo mnoho proroků, mezi nimi Mohammed, který mu zjevil Hazrat Inayat Khana. Sdělil mu, že má být vůdcem ve společenství lidí hledající Cestu. Zejména vynaložit úsilí o vybudování mostu komunikace mezi mystiky a intelektuály.
V roce 1930, tři roky po smrti Hazrat Inayat Khana, měl Samuel vidění a pocítil silný tlak na korunní čakru. Od této chvíle měl spojení na ducha Hazrat Inayat Khana. Psal lekce, papír po papíru pro sufi muridy (studenty). Dal dohromady četné komentáře na duchovní učení Hazrata. Psal je až do své smrti, často je přepisoval tři až čtyřikrát.
Roky 1930 a 1940 jsou plodným časem pro jeho psaní, zvláště pro prorocké typy materiálů, které všechny přežily velký oheň na Kaaba Alláha v roce 1949, v němž mnoho knih shořelo.
Samuel začal žít v Kaaba Allaha, a zůstal tam po většinu let své deprese. Neměl žádný plat; pracoval jako zahradník a staral se celkově o okolí. Žil z toho, co mu země dala. Murshida Martin ho jmenovala jako svého Khalifa (reprezentanta) a on nesl velký podíl odpovědnosti za chod Sufi Khankah (sufi komunity).
Ale jak roky plynuly, hodně se toho změnilo. Samuel procházel přes vnitřní iniciace (zasvěcení jeho ducha) po celý čas a jeho vnější vzory chování odrážely tento proces. Neexistoval nikdo, kdo by byl jeho učitel. Přijal duchovní jméno Murad, což znamená Ten, kdo obdrží milost.
Stále více se angažoval v sociálních otázkách. Žil nějaký čas v české komunitě nazývané Dunes in Oceano. Stále setrvával v celibátu, nebylo to jeho volbou, ale osudem; jen zřídka se dotýkal žen a nikdy mužů.
Vypuknutí druhé světové války ho přivedlo dělat historického konzultanta a sekretáře pro armádní rozvědky (G2). Jeho nadřízený plukovník Edward Landsdale mu řekl, ať spálí všechny své deníky tohoto období. “To bylo jednoduché, protože mi nikdo stejně nevěřil”, řekl později.
Bojoval proti válce a jeho deníky toho byly kronikou. Po válečných letech zvolila Murshida Martin svojí nástupkyní jednu ženu a hodně věcí se v sufi centru Kaaba Allah změnilo. Samuel se snažil vše přijmout v pokoře.
Po dvou letech měl vizi velké mešity z nebes, kde Ježíš zametal podlahy, Mohammed čistil boty, a tato dáma, co nastoupila na pozice Murshidy Martin chodila kolem a stále něco od ostatních chtěla. V tu chvíli cítil, že má odejít.
Sebral jednu krabici z jeho mnoha spisů a opustil to místo. Další den zde byl shodou okolností požár, většina spisů shořela. Byl neprávem obviněn ze žhářství, ocitl se v nemilosti, bez peněz, vnitřně zlomen.
Posvátné spisy Hazrat Inayat Khan mu byly odepřeny. Chodil do školy, dělal drobné práce, dostával malé peníze, co mu jeho rodina přispívala. Věnoval mnoho času duchovním praktikám, hojně psal, pracoval s osiřelými dětmi. Měl také mnoho zájmů dalších – projížďky na koni, lidové tance, okrasné zahradnictví, pracoval se silniční posádkou a vysazovali keře a květiny.
V roce 1956 uskutečnil svou první cestu do Asie. Všude byl místními lidmi vítán. Byl rozpoznán duchovními učiteli všech škol. Účastnil se mnoha světových projektů.
1961 jel do zahraničí podruhé. Studoval a učil súfismus na východě. Mezi mnoha jinými uznáními, se stal Muršidem v Sufi Chishti řádu – škole, kde studoval i Hazrat Inayat Khan. Tak, jak kdysi chtěl studovat zemědělství, nyní měl možnost se realizovat. Pracoval aktivně v distribuci různých druhů semen z celého světa a pracoval na vyřešení otázky problému s množstvím potravin ve světě. V roce 1963 se vrátil do Spojených států.
1966 začal přitahovat několik mladých učedníků. Následující rok upadl naplocho na záda v nemocnici, kde za ním přišel Bůh, aby ho jmenoval “duchovním vůdcem Hippies. “Bylo to něco, co nikdy nečekal.
Murshid Sufi Ahmed Murad Chisti, jak je Samuel nyní známý, jmenoval svého vlastního duchovní nástupce Moineddin Jablonskeho, který byl mezi jeho učedníky, stejně jako několik šejků a khalifů.
V prosinci 1970 Murshid Samuel Lewis spadl ze schodů v jeho domě v San Franciscu a způsobil si otřes mozku; po dvou a půl týdnech v nemocnice zemřel. To datum bylo 15 ledna 1971.
Jeho práce pokračovala díky energickým a oddaným učedníkům. „Po celá léta“, řekl Samuel sám o sobě: „jsem následoval přístup Gándhího, vždy být poddajný, a nic za to nechtít. Když jsem byl schopný být v sobě pevný a mít cestu učitele, všechno mi do cesty přišlo samo. ”
Poslední roky Samuelova života byly spojeny se Sufi sborem a komunikací duchovní hudbou. Cenil si své “kmotry” Ruth St Denis, která měla schopnost čerpat taneční pohyby z vesmíru a stala se jeho inspirací pro učení spirituality v chůzi.
V roce 1968 spojil své síly s Pir Vilayat Khanem, nejstarším synem Hazrata a následoval velký rozkvět Sufi práce. Bylo toho tolik, že sepsali kroniku. Tato krátká biografická studie se zaměřuje na méně známé období jeho časného života.
Na konci všechna semena jeho dřívějšího úsilí a zkušeností došla k uskutečnění. Samuelovi se dostalo božské instrukce: “Sklízejte, co můžete, a zbytek nechte mně“.
-Murshid Wali Ali Meyer